...El Web

Smile today! Tomorrow will be worse!

Písání

Děj bez příběhu

Kolik krutosti náš svět skýtá, však není také právě svět její příčinou?

DĚJ BEZ PŘÍBĚHU

 

Foukal  silný vítr, takže ani necítil na své kůži intenzitu slunečních paprsků. Přestože nedávno odbilo poledne, bylo celkem únosně. Určitě se to nedalo srovnávat s tím vedrem, které vás v těchto končinách za bezvětří sužovala. Pyjus by to ale stejně nevnímal. Myšlenkami se potuloval někde úplně jinde než na písečné jihoitalské pláži. Nevšímal si toho, že mu slaná voda stříká až do obličeje,jak se o něj rozbíjely vlny. Snad ani nevěděl, že stojí po kolena v rozbouřeném moři.

Přestože právě vrcholila sezóna, na pobřeží kromě Pyjuse nikdo nebyl. Už předevčírem vyvěsili plavčíci černou vlajku a dnes ráno dokonce uzavřeli celou pláž.

Teď k němu však mířila osoba v uniformě. „Haló, pane! Opusťte prosím pláž!“ Nereagoval. Policistka přistoupila blíž, až se ji voda přelévala přes černé lakované polobotky a nasakovala se do temně modrých kalhot. Zkusila to ještě jednou: „Slyšíte mě? Tady nemůžete být!“ Konečně to vypadalo, že si všiml jejího volání. Pomalu se otočil a nechápavě na ni pohlédl. „Udělal jsem snad něco?“ Mladá pochůzkářka už vztahovala paži, aby ho odvedla z pláže, ale najednou ji rychle stáhla zpět, vytřeštila oči a bezděky uskočila o krok dozadu. Rostřesenýma rukama sáhla po služební pistoli a namířila ji na mužovu hlavu. „Stát! Ani hnout!“ Vyjekla. „Vy..vy jste…Jste Pyjus Nowak?“ Ale už znala odpověď. Ano, byl to on. Jeho fotka se asi před týdnem znovu objevila na titulních stránkách novin. Podle tisku měl na svědomí dvě brutální vraždy a tři ohavná znásilnění. „K službám,“ pousmál se s lehkostí a grácií, jako by každou chvíli měl nabídnout rámě a odvést ji na parket k bestarostnému tanečku. Téměř okamžitě však jeho výraz zvážněl a rysy ztvrdly:“Ale neříkejte mi tak, prosím…nenávidím to jméno...Pyjus!! Mám ho nejspíš ještě po nějakém praprapradědečkovi…“ Vytrhl ji z děsivých úvah. Strážnice nepředpokládala, že by se jen tak nechal spoutat a odvést na stanici. Navíc byla mladá, nezkušená, s praxemi a zaučováním měla dohromady odsloužený necelý rok a byla žena. Dávala pozor na pořádek na pobřeží a kromě kapsářů neměla zkušenosti s žadnými většími zločinci, natožpak s chladnokrevným vrahem… Měla strach..velký strach a nedokázala ho skrýt. „..to byl asi ten důvod, proč jsem ji zabil..víte,mámu…neměla mi dávat takový jméno, to fakt neměla!“ Poslední dvě věty vykřikl tak hlasitě a děsivě až jí zamrazilo. Nenáviděl své jméno, ale když mluvil o vraždě své matky, znělo to tak klidně a nezaujatě, jako by mluvil o počasí...ale on se právě přiznával k tomu nejtěžšímu zločinu, k vraždě...k vraždě své vlastní matky! Jak může být někdo tak bezcitný a chladnokrevný? Pane Bože, to snad ani není lidská bytost! Nemohla se pohnout. Nebyla schopná dýchat. „Pyjusi Nowaku, jste zatčen za podezření z trojnásobného…“ hlas ji zradil. Zkoušela se nadechnout, aby větu dokončila, šlo to jen ztěžka a bolestně. Ale on už jí to stejně nedovolil. Začal se k ní pomalu přibližovat. „Jste moc pěkná, víte to?! Určitě nejste původem Italka. Ty vaše vlasy. Ještě jsem neviděl Italku s takovými vlasy. Jsou jako zlatý…“ Postoupil o další krok blíž a pohleděl ji zpříma a pronikavě do očí. Nezmohla se na slovo, ale v hlavě se jí spustil alarm a na spáncích poplašně bušilo. Tak střílej, sakra, střílej!!! Nedokázalo to…Uchopil pramen vlnitých vlasů a rituálně k nim přičichl. „Budu vám říkat ‘Zlatovlásko’, smím? Jste tak krásná…“ Chytil jednou rukou pistoli za hlaveň a druhou si k sobě přitáhl zmítající se policistku…

 

Žádné komentáře
 
Každý člověk by měl něco hledat. (Karel Čapek)