...El Web

Smile today! Tomorrow will be worse!

Písání

Místo, které navždy zůstane v mém srdci

A tohle je další z mých školních prací a opět v nezměněné podobě, její obsah pro mě stále znamená mnoho.

Místo, které navždy zůstane v mém srdci

 

 

 

          „Já hlasuju pro Benecko.“ „Ne, pojedeme na Hůrku. Tam bude víc lidí.“ „No jo, ale zase jsme slíbili babičce a dědovi, že s nimi pojedeme do Křešic.“

Tak takhle to vypadá u nás doma, když se dohadujeme, kde strávíme víkend či prázdniny. Je to těžké si vybrat z těch mnoha míst, ke kterým máme přístup a můžeme si tam kdykoliv jet odpočinout od městského stresu. Měli bychom jet s babičkou a dědou do bývalého hostince v Křešicích u Libáně, nebo být na naší malé „víkendovce“ na Panenské Hůrce u Chrastavy či podnikové chatě v horském středisku Krkonoš Benecku?

I když mám všechny tyto místa velmi ráda, jsem jednoznačně pro horský vzduch. A proč? Protože tam je to místo, které navždy zůstane v mém srdci.

 

 

          Tam v těch horách krkonošských, co Krakonoš jim spravedlivě vládne, prožilo nejkrásnější okamžiky dětství jedno malé děvčátko. Nic mu tam nechybělo, když si povídalo se sojkou a nechávalo horského pána pozdravovat. Nebo když se jen tak posadilo k bystrému bzučivému potůčku na měkoučký zelený koberec a poslouchalo, jak průzračně čistá voda tře o sebe oblázky. Někdy si k té muzice i s ptáčky a čmeláky zapívalo. Znalo tu proudící vodu tak dobře a přece jedné věci neporozumělo. Ten potůček si to vesele „trajdal“ do kopce.I ptalo se ho děvče mnohokrát na tento neobvyklý jev. Však on jen vesele bzučel, jako by se vysmíval: „To koukáte, lidičkové zlatí.“

Tak omrzelo se holčičce pyšného potoka, i šla se za motýli honit. Oni rozveselovali ji svými pestrobarevnými křídly. A když honička ji unavila, běžela ke kouzelné chatě s brčálově zelenou střechou. Tam nad domem pod lesním svahem, mezi třemi silnými smrky, bylo její království. A tam sedávalo se svými sourozenci a kamarády na plochých chladivých kamenech pod zámeckou střechou z větví a listí a vymýšleli rošťárny a překvapení, které připraví rodičům. Zde také měli schované své poklady, nad nimiž Krakonošovi lesní pomocníci drželi stráž.

Jednoho krásného dne, když Krakonoš viděl, že děti jsou už dost věrny lesu, se rozhodl, že jim dopisem ukáže, že není jen vymyšleným mužíkem ve Večerníčkách. A pak stal se nejen  pisatelem stálým, ale i adresátem mile potěšeným. Děti krásné básničky o horách a jím samém vymýšlely a veselé příhody v dopisech v jejich královském zámku mezi třemi smrky zanechávaly. A tak se jim Krakonoš o slunečné počasí staral, aby žádný jejich výlet nebyl pokažen. A tak se s rodiči vydávali stále častěji do hospůdky v malé vesničce Mrklově a na kopec s rozhlednou Žalý. Však nejraději chodily do lesa, kde byly jen oni, ptáci a šumící větve stromů. Když dobrodružnou náladu měly, vydrápaly se k Zaječímu údolí, asi nejpustější části lesa, kde stromy vyvrácené a od zvěře okousané jsou. A tam v tom místě, kterému lesní šero dodává děsivý a strašidelný vzhled, neobyčejně často potkáte zajíce na vzdálenost, že by si vaše ruka s pacičkou jeho mohla potřást...

 

       

         „Já hlasuju pro BENECKO, hlasuju pro místo mých dětských snů!“                                

              

 

 

 

Žádné komentáře
 
Každý člověk by měl něco hledat. (Karel Čapek)