...El Web

Smile today! Tomorrow will be worse!

Písání

Mozek versus srdce

Co je důležité, je očím neviditelné, správně vidíme jenom srdcem.

A. de Saint - Exupéry (Malý princ)

Staří Egypťané považovali srdce za jediného vládce nad životem a místo, odkud vychází veškeré lidské chování a emoce. Mozek viděli jen jako nedůležitou hmotu, vhodnou pouze pro zaplnění volného prostoru uvnitř lebky a o jeho nenahraditelné funkci a neuvěřitelné „moci“ nad celou lidskou bytostí neměli tenkrát ani potuchy. Dnes díky rozsáhlému  biologickému zkoumání víme, že realita a fakta jsou v tomto ohledu velmi odlišná. Je však ta změna stejně tak výrazná v pohledu a vnímání nás – běžných smrtelníků?

Mozek versus srdce

 

 

Mysli hlavou! Používej mozek!, říká se. Já osobně tedy tato slova slýchávám až nepříjemně často a myslím, že nikdo je nepřijímá zrovna s nadšením, protože většinou jsou důsledkem nějaké nelichotivé situace, vycházející z trapasu, hlouposti, kterou vypustíme z úst, chyby, jíž se dopustíme či momentální neschopnosti vyřešit určitý problém. Přitom, držíme-li se holých vědeckých poznatků, jsou „rady“ tohoto ražení řekněme nemístné a výčitky typu, že snad myslíme kolenem, velmi nespravedlivé. Vždyť již při prvních setkání s anatomií lidského těla je nám do hlavy vtloukán fakt, že je to právě a pouze mozek, který jej ovládá a to nejen tu fyzickou schránku, ale stává se i středobodem každé naší myšlenky a konání, jakkoliv se může zdát okolí hloupé, a dokonce i když nevíme, co si počít, ano i ta bezradnost vychází z oné šedé kůry.

 

Přitom je až neuvěřitelné, že například staří Egypťané, velcí znalci lékařství a právě anatomie, o důležitosti a nepostradatelnosti mozku neměli sebemenší zdání. Netušili, jak významnou úlohu hraje v životě jedince. Civilizace, jež ve své vrcholné době byla, co se vyspělosti a úrovně pokroku týče, ne o jeden, ale o desítky kroků dále před zbytkem světa. Geniální matematikové, stavitelé a astrologové, nonšalantní umělci, zruční řemeslníci a zemědělci. Ti, jež dokázali vybudovat důmyslnou síť zavlažovacích kanálů, ti, co používali technik, do jejichž tajů pronikali ostatní obyvatelé naší planety až o stovky let později. Pozůstatky dávné egyptské architektury dnes řadíme mezi divy světa. Krása a důkladnost v umění, ať už sochařském, výtvarném nebo třeba básnickém, nás stále dojímá. A tito lidé, tak hluboce zasvěcení do myšlení logického, neměli ponětí o tom, že každý jejich nápad i cit má původ v té „podivné, měkké huspenině uvnitř lebky“ (citace z knihy W. Smithe Řeka bohů). Samotný proces posmrtného balzamování dokazuje, za jak méněcennou hmotu mozek měli. Poté, co jej vyňali z hlavy, byl určen k zahození, jako věc naprosto přebytečná a nepotřebná, zatímco ostatním orgánům věnovali nesrovnatelně větší péči a nejvíce se pak zaměřovali na srdce.

 

Jelikož jedině srdce považovali obyvatelé nilského povodí za onu centrálu všech lidských myšlenek, pocitů a činů. Ale je to tak nepochopitelné, že dospěli k těmto úvahám a závěrům? Vždyť právě tlukot tohoto jedinečného svalu je důkazem života v bytosti. Narozdíl od mozku, na jehož existenci často zapomínáme, nebo si ji spíše neuvědomujeme, srdce, a vynecháme-li teď i jeho neodmyslitelnou potřebnost z biologického hlediska, ve vlastních útrobách vnímáme každý den - a to velmi intenzivně. Tato zázračná pumpa dává o sobě vědět při každém pocitu vzrušení nebo strachu a studu, záplavě radosti, lásky i vzteku a zlosti. Jeho činnost je rozdílná po fyzické námaze než při relaxaci či spánku. Někdy jeho tlukot ani nerozpoznáme, jindy nám rozproudí krev v žilách tak, že jeho bušení cítíme až ve spáncích,  jako by každou chvíli mělo vyskočit z hrudě. Jednoduše je jakýmsi měřítkem a ukazatelem našeho duševního i tělesného stavu a tak domněnka, že by mohlo být i vrchním velitelem a filtrem toho všeho, není zas tak neopodstatněná. Zřejmě jen málokdo z nás si uvědomí, že i srdce dostává své „rozkazy“ a prvotní impuls přichází opět z mozku.

 

A pak je tu ještě další stránka věci. Jistě všichni známe situaci, kdy je ve hře, zda poslechnout rozum či jít za hlasem svého srdce. Není v tomto případě náš mozek trochu zlomyslný, když rady, jež nám předkládá prostřednictvím rozumu, jsou v rozporu se signály, které naopak vysílá do našeho srdce? Samozřejmě, že ani dnešní člověk o tom takto nepřemýšlí. Ale reagujeme snad odlišně na vlastní biorytmy? Jaký je pak rozdíl ve vnímání vlastního chování a emocí mezi námi a o tisíce let dříve žijící civilizací? Z pohledu vědce asi fatální, však laické oko rozdíl nerozpozná. A já osobně se raději přikloním k sympatické a řekla bych, že pro mě i milosrdné, teorii Egypťanů než se příliš trápit úvahami o proradnosti vlastních šedých buněk mozkových.

Žádné komentáře
 
Každý člověk by měl něco hledat. (Karel Čapek)