...El Web

Smile today! Tomorrow will be worse!

Zajímavosti

Austrálci, Dreamtime

Život Austrálců neboli Aboriginiů byl po staletí založen na nedestruktivním soužití s přírodou, od které si brali jen tolik, co potřebovali a zpět dávali vše, co nepotřebovali. Vždy když něco přírodě vzali, ať už pro svou obživu, zábavu či čistý zájem, poděkovali jí za to a pokud to bylo možné, po použití ji zase vše vrátili. Věřili, že jejich životy nejsou náhodné, ale každá bytost ba i rostlina, má svá poslání, po jejichž splnění opustí své dočasné tělo a nalezne si tělo nové...

AUSTRÁLCI,  DREAMTIME

 

Pro původní obyvatele Austrálie svět vlastně nikdy nedokázal najít jediné všemi akceptované a zejména jimi samými přijaté společné jméno. Austrálci – jediní původní Australané – jsou tedy „lidé beze jména“ , kterým dnes anglicky hovořící Austrálie říkají „aborgines“. Jsou to nejdávnější obyvatelé tohoto světadílu. I ti sem ovšem, byť už před několika desítkami tisíc let, přišli odjinud. Jsou velmi tmavé pleti a tak první Evropané, kteří je spatřili, hledali původní domov Austrálců na „kontinentu černých lidí“, tedy v Africe. Tak tomu však nebylo. Ve skutečnosti přišli australoidi – jak jim odborně říkáme – z jihovýchodní Asie v době vrcholu poslední doby ledové, kdy hladina moře poklesla o mnoho desítek metrů a tak bylo možné přejit z jihovýchodní Asie do Austrálie prakticky suchou nohou. Před zhruba 4800 lety zmizel „suchozemský most“ mezi Asií a Austrálií a tím se zároveň na dlouhou dobu zarazil příchod lidí na australský kontinent.

 

V Austrálii byste v současnosti našli dvě skupiny domorodců. První, se kterou byste se mohli setkat na ulicích a druhou, kterou pravděpodobně nikdy nepotkáte. První, která se nachází na rozhraní dvou světů, tápe, ale nedokáže najít své místo a druhou, která žije tradičním životem daleko od vlivu svých bílých spoluobčanů. První, která už ztratila schopnosti a zapomněla hodnoty své kultury a druhou, která si tyto hodnoty chrání, protože ví, že bílý člověk by je ve svém tažení za rozšíření jediného „správného“ způsobu života bez respektu převálcoval silou.

 

Život Austrálců neboli Aboriginiů byl po staletí založen na nedestruktivním soužití s přírodou, od které si brali jen tolik, co potřebovali a zpět dávali vše, co nepotřebovali. Vždy když něco přírodě vzali, ať už pro svou obživu, zábavu či čistý zájem, poděkovali jí za to a pokud to bylo možné, po použití ji zase vše vrátili. Věřili, že jejich životy nejsou náhodné, ale každá bytost ba i rostlina, má svá poslání, po jejichž splnění opustí své dočasné tělo a nalezne si tělo nové.

Dnes stále ještě žijí Austrálci, kteří tyto tradice udržují, ale s velkou pravděpodobností mezi ně nepatří ti, co už nahlédli do „bílého“ světa, zjistili, že mu nerozumí a on nerozumí jim, ale nebyli dostatečně silní, aby se od něj dokázali odpoutat a uvědomit si svou přirozenost a své místo pod sluncem. Mezi ty opravdové Austrálce nemáme šanci se dostat. Nedůvěřují nám, protože jsme je po staletí přesvědčovali, že jejich kultura je primitivní a zavrženíhodná, čímž jsme zcela podlomili identitu a hrdost většiny domorodců na svůj původ. Dnes už i bílí Australané zjišťují, že domorodá kultura není primitivní, ale jen hodně odlišná a svět začíná fascinující kulturu Austrálců pomalu objevovat, což by snad mohla být předzvěst hlubšího pochopení.

V pouštích Rudého středu a Západní Austrálie se nevyhnete oblakům rudého prachu a bude vás fascinovat opuštěnost, klid a krása pouštní krajiny, protkané skalami, pohořími a kaňony. Právě v této oblasti se nachází většina půdy navrácené domorodcům. Odlehlé oblasti jsou pro domorodce přirozeným útočištěm a někde v těchto nekonečných končinách putují pouští praví Austrálci.

V době příchodu Evropanů žilo v Austrálii asi 300 000 domorodců. Setkání s bílou rasou odstartovalo tragickou kapitolu v jejich historii. Nejdříve je Evropané začali vytlačovat z nejlepších lovišť a nalezišť potravy. Místa, kde jsou dnes všechna velká australská města, byla původně tábořišti Aboriginů, jak je Evropané začali nazývat. Při vytlačování teklo hodně krve a mnoho dalších obětí přinesly dovezené nemoci, proti kterým Aboriginové neměli v těle žádné protilátky. Začátkem 20. století v celé Austrálii žilo už jen něco kolem 60 000 původních obyvatel, většina z nich vyhoštěna do neúrodných buší a bezútěšných pouští.

Aboriginové zde žijí už přes 40 000 let. Vzhledem k nepříznivým přírodním podmínkám se jejich společnost vyvíjela značně odlišně od zbytku světa. Nikdy nezačali budovat žádná města ani žádná jiná trvalá osídlení. Oproti tomu žili v mnohem větším kontaktu s přírodou v jednotlivých skupinách či kmenech, které měli vlastní jazyk. Navzájem si téměř nerozuměli a kvůli obrovské rozloze země neexistovaly žádné boje o území.

 

Opravdu nikde jinde na světě snad nežili lidé tak jednodušší jako zde. Neznali ani nejprimitivnější formy zemědělství a v Austrálii ani nenalezli rostliny, které by se hodily k pěstování. A stejně tak se žádné z australských domorodých zvířat nehodilo k zdomácnění. Jediný živočich, který tu člověku pomáhal, byl polodivoký pes dingo.

Veškerou potravu původním Austrálcům skýtalo to, co mohli nalézt na svém světadílu. Živili se tedy sběrem a lovem. Přitom sběr housenek, mravenců a zejména různých kořínků, semen, ořechů a dalších darů rostlinné říše byl úlohou žen.

Lov, a někde i rybolov, byl vysloveně mužskou záležitostí. Muži lovili s dlouhými oštěpy, zejména ale používali svůj nejproslulejší vynález – bumerang.

 

V australské společnosti hrál milostný vztah mezi mužem a ženou významnou roli. U různých kmenů se vyskytovaly ve věcech sexu některé odlišnosti, jiné skutečnosti platily naopak v celé Austrálii.

 Australští domorodci většinou nechápali a neznali souvislost mezi pohlavním stykem a početím. Nevěděli, že muž při souloži oplodňuje ženu. Domorodá představa říká, že žena otěhotní jakoby pohlavním stykem s duchem, tzn. Do ženy vstoupí duch-dítě. Duchem oplodněná žena pak po devíti měsících porodí. Duch může do domorodé ženy vstoupit zejména na místech, která jsou pro Austrálce posvátná. Každý kmen měl na svém území takových míst několik. Z této dříve takřka všeobecně platné představy vyplývá obrovský počet těhotenství, které tamní žena prodělá. V některých skupinách porodila každá žena během života nejméně 18 dětí. Protože pohlavní styk nemá s plozením dětí nic společného, pohlíží na něj domorodci pouze jako na příjemnou zábavu, potěšení, které si chtějí dopřávat v co největší míře.

A k čemu sloužili ve věcech pohlavního styku muži? Muži ženu jakoby otevírali, po souloži mohl do ženy vstoupit duch snáze. Několik kmenů ale úlohu muže přeci jen chápalo. Například v Arnhemské zemi dětem říkali džarmarguli, tzn. „výsledek dřiny“.

Budoucí matka si také může přát, aby se jí narodilo dítě určitého pohlaví. Chce-li chlapce, nosí kolem jinak zcela nahého těla taštičku, v níž je uložen maličký oštěp. Chce-li dceru, je v taštičce ještě menší ženská brašnička. Žena musí rodit mimo tábor a po porodu je povinna strávit určitý čas na místě, kde porodila.

Vstup do světa zralých mužů a žen otevírá v Austrálii nesmírně důležitý obřad, kterému říkáme iniciace. Proces přechodu dívek a chlapců v dospělé muže a ženy začíná v čase, kdy je patrné, že pohlavně dospívají.

Dívka musí odejít z tábora do buše a strávit tu nějaký čas v osamocení v maličké iniciační chýši. Tam ji navštíví staré ženy, které ji zasvětí do partnerských vztahů. V některých kmenech toto zasvěcení provádí muži.

Mužské iniciace, jimiž se chlapec proměňuje v muže trvají mnohem déle než dívčí. Tento proces se skládá z celé řady samostatných obřadů a úkonů a může trvat celá léta.Chlapec musí svou dospělost osvědčit tím, jak je schopen vzdorovat bolesti a obtížím, které ho jako budoucího lovce a bojovníka čekají.   Chlapcům jsou během iniciace často vyráženy přední zuby, jejich tělo je na důkaz přicházející dospělosti „ ozdobeno“ hlubokými, nesmírně bolestivými zářezy, po nichž zůstanou na kůži celý život rozsáhlé jizvy. U veliké většiny australských skupin bývali chlapci během iniciací rituálně obřezáni. Během těchto zpravidla bolestivých úkonů, při nichž je často prolito hodně krve, dospívající chlapec jakoby „rituálně zemře“ . Když se po definitivním absolvování všech obřadů „ znovu narodí“, stane se konečně v očích domorodců dospělým mužem. Smí teď vést neomezený pohlavní život a smí - vlastně musí - se i oženit. Muži i ženy, kteří se ihned po skončení iniciací neprovdali či neoženili, vedli zcela svobodný a velice promiskuitní pohlavní život. Těch je ale v domorodé společnosti velice málo. Dospělí muži a ženy žijí prakticky celý život v manželských svazcích. Sňatku předchází u Aborginů často předehry, které můžeme srovnat s našimi zásnubami. Samotné uzavření sňatku je zpravidla krajně jednoduché a velice neformální. Žena se prakticky vždycky vdává mimo svou lokální skupinu a jejím prvním manželem se zpravidla stává o mnoho let starší muž, který je pro mladou ženu díky svým mnohaletým zkušenostem nejideálnějším partnerem. Když první manžel zemře, je vdova opět provdána do jeho lokální skupiny. Australští muži mohli i během manželství souložit s jinými ženami i muži.

Děti bývaly svými rodiči často slibovány za manžele či manželky dětem rodiny jiné. Australští rodiče mohli přislíbit i své dosud nenarozené děti.

V některých částech Severního teritoria byl rozšířen zvláštní obyčej. Místní rodiče mohli svého maličkého synka přislíbit jako partnera jinému muži. Takový chlapec se z vůle svého otce a matky stal v dospělosti homosexuálem, říká se jim „chlapci – otroci“.

 

Australský kmen tvořili lidé, kteří hovořili stejným jazykem, zpravidla neměli žádné společné nejvyšší náčelníky a spíše se sdružovali do ještě menších lokálních skupinek – tlup. Austrálci chodili většinou zcela nazí. Tělo si však často během obřadů dospívání zdobili tetováním a jizvením.Tyto důležité obřady souvisely s domorodými náboženskými představami. Jejich hlavním znakem bylo uctívání jistého „totemu“. Všichni členové příslušné tlupy odvozovali od tohoto totemu svůj původ. Totemem mohlo být zvíře, nějaké konkrétní místo, výrazná skála či jezero. Takové totemové zvíře nebo místo bylo přirozeně pro příslušníky tlupy svaté a nedotknutelné.

Zajímavostí je, že žádný z kmenů si nevytvořil psané písmo a všechny legendy, tradice a příběhy se předávaly z generace na generaci vyprávěním, zpěvem písní a tajemnou řečí symbolických kreseb. Nejvýznamnější formy umění byly tanec, hudba a především umění výtvarné. Modernímu člověku vychovanému s evropskými tradicemi se právě díky výtvarnému umění australských domorodců otevírá pohled do světa, jenž jinde dožil už před mnoha tisíci lety. Kromě prvotního kamene začali postupně domorodí tvůrci užívat i další materiály – dřevo, rostlinné materiály, které se hodily například na výrobu košíků, a zejména stromovou kůru, jež se postupně stala „plátnem“ všech australských malířů. A přitom právě malba byla nejdůležitějším, zdaleka nejvyspělejším i nejrozšířenějším oborem výtvarné činnosti. Malba, celé australské výtvarné umění, se velice těsně váže k bájím domorodcům a k jejich náboženským představám. Vůbec nejčastěji se pak pojí k onomu pradávnému období, kterému Austrálci poeticky říkají „čas snů (dreamtime).“

Australští domorodci věří, že jejich předkové žili v čase zvaném Tjukurpa neboli Doba snění, kdy dosud amorfní Země teprve získávala svůj tvar. Tjukurpa však nemá nic společného se sny či sněním v běžném slova smyslu. Jde spíše o duchovní záležitost, náboženský výklad krajiny ve vztahu k minulosti i přítomnosti. „Čas snů“ vyplňuje v bájích domorodců období, ve kterém sice už svět existoval, byl stvořen, ale nežili v něm ještě lidé, ale nejrůznější nadpřirozené bytosti. Svět byl tehdy obydlen zvířaty-lidmi, která byla nadána nadpřirozenými schopnosti. Ti také hrají v náboženských představách a v mytologii domorodců zcela prvořadou roli. Zemi a zejména její útroby však obývali také různí obři, kteří se podobně jako jiné nadpřirozené bytosti podíleli na tvorbě australské krajiny. To oni stvořili různá skaliska, hory, jezera i řeky. Kultura aborigines odráží hluboké porozumění zemi a živočichům na ni žijícím. Takzvané rentgenové umění ( na portrétech lidí a živočichů vyobrazují i to, co je uvnitř těla – kosti, orgány ) dokládá, že Aboriginové měli znalosti a vědomosti o vnitřnostech

živočichů. 

 

 

 

 

 

Poslední komentáře
08.02.2014 14:45:56: Ahoj, tvůj článek se mi moc líbil a chtěl bych se toho dozvědět více. Můžu se zeptat, odkud jsi čerp...
08.02.2014 14:43:29: Ahoj, tvůj článek se mi moc líbil a chtěl bych se toho dozvědět více. Můžu se zeptat, odkud jsi čerp...
18.06.2012 05:25:18: www.penzijni-pripojisteni-info.cz/penzijni-pripojisteni penzijní připojištění česká spořitelna...
14.05.2012 15:38:02: Hypotéka bez registru je nejlepší řešení pro zákazníky, kteří mají zápis v registru dlužníků www.neb...
 
Každý člověk by měl něco hledat. (Karel Čapek)