...El Web

Smile today! Tomorrow will be worse!

Zajímavosti

William Golding - Pán much

Krátká recenze

 

Vládce říše zla je možná (jenom) Pán much, ale my lidé jsme slabší než mouchy.


 PÁN  MUCH

 

     Výstižný a výmluvný příběh o možnostech návratu člověka k přírodě, o síle autority, o zlu v malých dětech a vlastně v nás samých. Příběh, který zabíjí poslední idylické a idealizované představy o lidech.To je filmové zpracování antiutopického románu z pera britského spisovatele Sira Williama Goldinga – “Lord Of The Flies”  (Pán much).

     Nejspíš vám tento film, stejně jako mně, na chvíli vyrazí dech, možná při závěrečných titulkách také zůstanete sedět a slepě se vpíjet očima do obrazovky, neschopni slova či jakékoli kloudné myšlenky, a docela určitě vám tento, možná až nechutně realistický, námět díla zůstane ještě dlouho ležet v hlavě.

A v čem je vlastně příběh tak ochromující? Vždyť v podstatě ani nejde o  žádné velké drama, ale je možná jen pouhou ukázkou lidské přirozenosti nebo spíše živočišného pudu potlačeného vyspělou civilizací a moderní dobou někde hluboko v nás.

     Lehce akční počáteční scény ještě nedávají odtušit hloubku filmu, přesto nás nechávají v napjatém očekávání, co se vlastně bude dít. Skupinka chlapců přežije leteckou katastrofu a ztraceni uprostřed vod oceánu, doplují v záchranném nafukovacím člunu k jednomu z nesčetného množství ostrůvků, neznámo kde. I když se jejich cesta domů o něco protáhne, děti, plni naděje na brzké objevení a návrat, si užívají panenské přírody a „prázdnin“ bez dohledu dospělých. Jediný žijící dospělý, kterého se jim podařilo zachránit, je raněný kapitán, ve dne v noci blouznící v horečkách, a tak tuhý vojenský režim, kterým byli na škole vychováváni, jde rychle stranou. Čas, trávený na ostrově, ubíhá celkem bezstarostně. Mají vše, co potřebují; provizorní přístřeší z palmových větví, díky Čuňasovým brýlím oheň, obživu, která se jim daří celkem uspokojivě obstarávat, lasturu, jako nástroj pro toho, kdo se chce ujmout slova a svého jednohlasně zvoleného vůdce, chytrého a spravedlivého Ralpha, jenž ctí pravidla. Dokud jsou tato pravidla společného soužití ve vzájemné úctě,daří se hochům žít pohromadě a spory řešit bez násilí. Příběh začíná vcelku idylicky, prvořadý úkol je jasně definován: udržovat oheň, aby upozornil na jejich existenci na ostrově, tomu se musí také přizpůsobit organizace života ve společenství.

     Už zpočátku mé myšlenky stále utíkaly k románu Daniela Defoe -  „Robinson Crusoe“. Příběhy se totiž od ztroskotání na ostrově zdály téměř paralelní. Hrdinové obou děl vyžívají s jediným úkolem, přežít dokud je nenajdou. A i když Robinson je ve svých nadějích, dle mého názoru, mnohem pesimističtější než zprvu bezstarostní chlapci, všichni své ideje o šťastném návratu postupně ztrácejí. A zde se i jejich osudy značně rozcházejí. Robinson přežíval na ostrově totiž sám a tam, kde je Defoe idealistou, se William Golding ukazuje jako veliký skeptik.

     Zdánlivý klid se začíná vytrácet. Raněný kapitán v noci utíká do pralesa a chlapci se domnívají, že se v poblouznění z vysoké horečky vrhnul do mořských vln. Kolem prolétající vrtulník mine jejich ostrov bez povšimnutí, což dává Ralph za vinu ostatním hochům, protože nechali vyhasnout strážný oheň. Strhne se prudká hádka a situaci nakonec řeší sebevědomý a tvrdý Jack, který využije svého vlivu na mladší chlapce a roztrhne jejich vzájemné společenství na dva tábory.

Skupina „Lovců“ pod vedením Jacka se vydává na průzkum ostrova.Při výpravě jeden z chlapců narazí na jeskyni, v níž objeví údajnou Příšeru, čímž se ještě umocní vzrůstající úzkost chlapců. Ti jí za oběť vydají hlavu prasete, které ulovili. Vyděšené děti postupně přecházejí z druhého tábora pod ochranná křídla silného a autoritativního Jacka. S Ralphem nakonec zůstává pouze inteligentní chlapec,přezdívaný Čuňas, který byl všemi vždy jen zesměšňován, a přemýšlivý,čestný Simon. Právě ten se pak sám odvážně vydává do pralesa objasnit záhadu jeskynní příšery. Velkým překvapením je, když zde nalézá mrtvého kapitána. Svůj objev však už nikomu sdělit nestihne, Lovci v domnění, že jde o samotnou příšeru, se na něj zuřivě vrhají a ubíjí ho k smrti. Na rozdíl od Ralpha a Čuňase,kteří jsou smrtí kamaráda hluboce otřeseni, si ostatní chlapci svůj čin jednoduše ospravedlní. Krátce na to je zabit i Čuňas, který přišel s Ralphem vyjednávat za znovusjednocení všech hochů. Příběh vrcholí zběsilým honem na osamoceného Ralpha. Záchrana přichází právě včas v podobě dospělých, kteří konečně objevují útočiště chlapců a Ralph tak jen o vlásek uniká barbarskému šílenství svých vrstevníků.

     A jak vlastně s filmem souvisí název díla „Pán much“? Někdejším foinickým božstvem byl Baal-zebúl, jehož jméno znamená tolik co Pán podsvětí. Židé, přestože se ho upřímně děsili, jeho jméno ironicky komolili na Belzebul, což jim znělo jako Pán much. Je to vlastně představitel zla a temna, jehož původ je tajemstvím, ale jeho moc je skutečností a že Pán much má dost moci i nad dobře vychovanými hochy, výkvětem evropské civilizace, nám přesvědčivě Golding ve svém díle ukázal. Jeho samotného dokonce abstraktně ztvárnil v podobě na kůl nabodnutné,obětní prasečí hlavy, na kterou usedala tučná hejna much.

 

     „Vládce říše zla je možná (jenom) Pán much, ale my lidé jsme slabší než mouchy.“      

 

 

 

Žádné komentáře
 
Každý člověk by měl něco hledat. (Karel Čapek)